Tanec jako lék

Od své lektorky autentického pohybu Denise Gospodarek jsem, podobně jako ostatní její studenti, dostala otázku: „Co pro tebe znamená tanec?“ Nad odpovědí jsem přemýšlela jen chvíli. Hlavou mi jako krátký dokumentární film proletěly vzpomínky na všechna má setkání s tancem. Cítila jsem v tu chvíli, jak se chvěju. Ano, „tanec v jakékoliv podobě je a byl pro mne vždy lékem, medicínou.“

Ano, „tanec v jakékoliv podobě je a byl pro mne vždy lékem, medicínou.“

Samozřejmě jsem si prošla mnohými podobami vztahu k tanci. Jako malinká dívenka jsem poskakovala doma v obývacím pokoji na oranžovém chlupatém koberci, který i přes svou hrubost nedokázal úplně ztlumit mé nadšení, aby gramofonová jehla na desce nepřeskakovala. Vzpomínám si, jak mé nadšení umírňoval tatínek sic hartusivě, ale přesto trpělivě. Vysvětloval mi, že když se gramofonová deska poškrábe, budu už pak tančit pouze na své vlastní pískání. A tak jsem postupně v pokoji vystopovala místo, kde se dalo poskakovat a vytvářet ty nejfantastičtější taneční kreace, aniž by hrozila katastrofa.

Téměř jsem se také protančila studiem na vysoké škole v Liberci, kde přímo v areálu kolejí byly hned tři taneční kluby. S nadsázkou jsem vždy říkávala, že jsem vysokou vystudovala díky jejich existenci. Byla jsem schopná protančit i několik nocí za sebou. Později jsem si prošla salsou, flamencem, v dospělém věku dokonce i baletními základy. Mou láskou se stal orientální tanec.

Když jsem se však učila základní kroky a nádherné choreografie mých lektorek v pravidelných kurzech, které jsem navštěvovala, bývala jsem zmatená. Těšilo mne setkávat se s podobně nadšenými ženami, jež spojovala láska k tanci. Líbilo se mi učit se nové kroky a pohyby. Ale najednou se z mého vnímání ztratil ten fantastický pocit uvolnění a až vášnivé radosti, kterou jsem zažívala, když jsem pouze naslouchala hudbě a dovolovala svému tělu spontánně následovat rytmus a melodii. V duchu jsem si často opakovala, že tanec přeci nabízí něco víc…

… a jaké bylo mé překvapení, když mí lektoři při studiu tanečně-pohybové terapie přišli s pro mne dosud nepoznanou technikou autentického pohybu. Pohyb vycházející z autentičnosti každého jedince. Pohyb, v němž nás nikdo nesvazuje, pohyb, v němž je nepřípustný jakýkoliv diktát. Vše je v pořádku, váš pohyb je vždy v pořádku. A takový pohyb může dělat každý, i když si myslí, že tančit neumí. Ale hlavně…

… hlavně tento typ pohybu dokáže sáhnout tak hluboko do našeho nevědomí, že tělo prozradí mnohá tajemství, která jsme do něj za celý život vložili. Zatímco naše mysl v průběhu času milosrdně zapomene různá trápení a traumata, jež nás postupně potkávala, tělo se mnohdy nekompromisně vše v sobě ukládá a ponechává. A prostřednictvím autentického pohybu je možné nahlédnout do našich zamčených třináctých komnat.

Pokud bych měla popsat svůj první dojem ze setkání s touto nádhernou metodou, vybavují se mi slova jako magické, tajemné, úlevné, silné, neuchopitelné. Ano, tanec opravdu nabízí něco víc. Nabízí možnost potkat sebe sama uprostřed pohybu, nabízí autentičnost, nabízí spojení s naší hlubší podstatou. Neoddělitelnou součástí této techniky je přítomnost posvátného svědka. Ten do tohoto procesu přináší zprostředkování tak důležitých kvalit jako je neodsuzování, tichého svědectví našeho příběhu a bezpodmínečné lásky.

Touto nádhernou technikou Tě ráda provedu. Více najdeš zde: Tanec jako medicína.

---

Jsem průvodkyní krajinou za zrcadlem. Provázím lidi na dobrodružných cestách sebepoznání vedoucích ke svobodnému tanci životem a k vnitřnímu pocitu štěstí, radosti a vnitřního naplnění.

Jsem tanečně-pohybová terapeutka, certifikovaná lektorka meditací a literární historička věnující se biblioterapii. Můj příběh najdete zde